Tajemství vymření neandrtálců odhaleno - zahubil je feminismus
 |
|
| Oblast osídlená neandrtálci ve středním paleolitu |
Zopakujme si, co se tehdy v Evropě před těmi nějakými 40 tisíci lety stalo: Evropu a blízký východ v tu dobu obýval jiný druh člověka, než jsme my, Homo neanderthalensis. Silný, sporé postavy, snad trochu chlupatý, ducha asi nepříliš komplikovaného, ale zato dokonale přizpůsobený drsnému podnebí tehdejší Evropy ledových dob, etablovaný zde už dobrých 350 tisíc let. A v tu dobu do Evropy přichází z Afriky jiný druh téhož rodu, Homo sapiens, člověk moderního typu (tzv. kromaňonec). Relativně slabý, holý, zchoulostivělý teplem východoafrických savan a sousedství alpských a krkonošských ledovců naprosto nezvyklý. A co se stane? Během několika málo tisíců let početně zcela převládne, do té doby vitální společnost neandrtálců začne rychle ubývat, její zbytek nakonec ustoupí někam na sever do
 |
| Líbivá a trochu romantická představa o vzhledu neandrtálců - rekonstrukce z Neandrtálského muzea v Krapině, Chorvatsko. Foto: NIkola Solić. Ze stejného zdroje jsou i ostatní rekonstrukce neandrtálců na této stránce |
ledovců, kde brzy bídně vymře...
Neví se přesně, jak to tehdy probíhalo. Zda Homo sapiens své starší bratrance prostě vytlačil, vyjedl jim jejich potravní zdroje, vybil všechny mamuty a neandrtálci pak vyhynuli hlady, nebo jestli je přímo zabíjel; jsou mezi vědci dokonce názory, že je prostě považoval za lovnou zvěř. Hojně se také řeší, zda se moderní lidé s neandrtálci geneticky mísili. Většina soudí, že nikoliv a že neandrtálci jsou vedlejší slepá větev, kteří vymizeli bez potomků. Jiní naopak nacházejí v naší DNA neandrtálské geny a jsou ochotni se bít za myšlenku, že kromaňonci s neandrtálci plodili potomky a i oni jsou tedy našimi předky; podezírám ovšem tyto učence, že ideově zastydli u hipísáckého imperativu „make love, not war“ a věří romantickému příběhu lásky urostlého kromaňonce a sice trochu prosté, ale zato upřímné a krásné, byť trochu chlupaté neandrtálky. (Nebo je naopak vzrušuje představa chlupatého neandrtálce zvířecky prznícího plačící a marně o pomoc volající „ženu moderního typu"...) Ať tak či onak, neandrtálci jako takoví prostě vymřeli, zmizeli, nahradil je moderní člověk Homo sapiens. Jak to dokázal, když k tomu žádné zřejmé předpoklady neměl?
  |
| Steven L. Kuhn a Mary C. Stiner |
To byla dlouho záhada. Se zajímavým vysvětlením přišli v roce 2006 antropologové Stephen Kuhn a Mary Stinerová, oba profesoři Arizonské univerzity. Upozornili na to, že rozdělení mužských a ženských (nebo samčích a samičích, chcete-li [1]) rolí se objevuje ve společenstvech hominidů až poměrně pozdě, až v mladším paleolitu, tedy před nějakými těmi sotva 50 tisíci lety. Jde o to, že muži a ženy se různě podílejí na životě společenství: muži loví, ženy se věnují jiným pracem. Říká se tomu prvotní nebo přirozená dělba práce, ale protože tento termín vymyslel, tuším, Bedřich Engels, jehož myšlenky nejsou v současné době právě in, nazývá se to dnes „ekologická specializace“. Ale myslí se tím totéž. A to právě Homo neanderthalensis ve svých společenstvích nepraktikoval: jejich ženy (i děti) se účastnily lovu stejně jako muži. Dá se to dokázat, protože lov na velká zvířata zanechává charakteristická zranění na kostech. Ekologickou specializaci pohlaví vynalezl až teprve kromaňonec, moderní Homo sapiens, žijící sice rovněž v lovecko-sběračských společenstvích, ale s rozdělenými úlohami: muži se věnovali lovu (a případně boji s jinými pralidmi), ženy tomu sběru, tj. zůstávaly v táboře, připravovaly jídlo, sbíraly po okolí borůvky a přitom pohlavkovaly děti, vykonávaly tedy činnosti, při nichž nemohly přijít k velké úhoně [2]. Stephen Kuhn a Mary Stinerová se domnívají, že právě tohle bylo to, co zajistilo modernímu člověku rozhodující výhodu oproti ostatním živočichům a především ostatním druhům lidí. Opírají tuto domněnku i o skutečnost, že právě ekologická specializace pohlaví je to, co odlišuje člověka od zvířat. Všechno ostatní, co považujeme za specificky lidské znaky, se totiž podle nich v jisté podobě dá najít i u jiných živočišných druhů, jen striktní dělba práce mezi pohlavími ne. Dá se tedy říci, že rozdělení mužských a ženských rolí je právě to, co dělá člověka člověkem. Až potud Kuhn a Stinerová.
 |
| Prof. V. A. Geodakjan |
Již v polovině 60. let minulého století ovšem přišel s podobnou myšlenkou sovětský vědec profesor Vigen Artavazdovič Geodakjan. Ten první formuloval myšlenku, že samice jsou pro druh mnohem cennější, než samci. Vyplývá to zcela logicky z jednoduché a nepopiratelné skutečnosti: když jeden samec zahyne, celkem bez potíží jej v plození potomstva nahradí samec jiný a velká škoda nenastala (spíš dokonce naopak, byl to asi stejně nějaký trouba, co se o sebe neuměl postarat), když zahyne samice (byť třeba byla hloupá a navíc levá jak šavle), škoda je nenahraditelná, protože jiná dvakrát tolik mláďat neporodí. Je tedy v zájmu druhu, aby své samice maximálně chránil a každou využil k rozmnožování. Samce je naopak výhodné vystavovat nebezpečí, posílat je do boje a na lov, tedy do aktivit nebezpečných, kde mohou přijít o krk. Tak se odstraní hlupáci a nešikové a přežijí jen ti nejkvalitnější, kteří pak předají své vlohy potomstvu [3]. Samice jsou jakási základna, jistota, zajišťující plozením mláďat kvantitu potomstva, samci naopak slouží jako jakási vysunutá tykadla, vnímající evoluční tlaky a přenášející získané informace do genomu populace a zajišťující tak jeho kvalitu.
 |
| Neandrtálská žena, rekonstrukce podoby podle kosterních pozůstatků. |
Tyto zajímavé a nepochybně správné Geodakjanovy myšlenky ve své době poněkud zapadly. Nenašly ohlas ani v tehdejších socialistických státech, i když opakovaně přednášel v 70. a 80. letech i v Československu. Jednak jsme byli zvyklí se (neoficiálně) ušklíbat všemu, co pocházelo ze Sovětského svazu, ale ani pro tehdejší oficiální ideologii nebyly tyto myšlenky dobře stravitelné. Ta totiž zase podlézala ženským hnutím v duchu Leninova hesla „nezískáme-li pro politiku ženy, nezískáme pro politiku masy“ a předstírala, že právě socialismus je zřízení, kterému o zrovnoprávnění ženy jde nejvíc. Ještě dožíval duch oslavující ženu budovatelku, ženu údernici, ženu na traktoru... Škoda, zase se tak muselo počkat dvacet let, až to vymyslí Američani.
Teorie V. A. Geodakjana je logická a těžko na ní najít chybu. A stejně logické je, že druh, který se do tohoto optimálního konceptu dělby práce mezi pohlaví trefí svými zvyklostmi, vyhraje. A byl to právě Homo sapiens, který se trefil. Asi ne uvědoměle a plánovitě, on takové chování prostě měl v genech, byla jeho přirozenost (vypiplaná evolucí). Výsledkem pak bylo, že populace moderního člověka dokázala porodit a vychovat více dětí než neandrtálci, moderní lidé začali početně převládat a své konkurenty vytlačili, protože počet jedinců v populaci je nakonec to jediné, co rozhoduje o jejím úspěchu.
 |
| Neandrtálská feministka |
Společnost neandrtálců byla svým způsobem současným ideálem; v ní byly ženy z dnešního pohledu „rovnoprávné“. Asi ovšem ne proto, že by tenkrát měli stanovenou nějakou kvótu, jaké musí být povinně procentuální zastoupení žen v lovecké tlupě, když se jde na mamuta. Ženy honily ty mamuty spolu s muži proto, že to tenkrát vědomě jinak zařídit nedovedli a v genech to neměli. Dlouho to vyhovovalo, protože to nikdo nedělal lépe. Nevýhoda nerozdělených rolí pohlaví se objevila teprve v konfrontaci s moderním člověkem, a tehdy na to neandrtálci doplatili. Na mnoho tisíciletí tak zvítězila a osvědčila se koncepce: ženy do jeskyně a k ohni (do kuchyně) a muži do boje a na lov (do práce).
My v moderní západní společnosti ekologickou specializaci pohlaví zase vědomě opouštíme a na jiném ideovém základě se k neandrtálské koncepci vracíme. Srdce vyznavače hegelovské dialektiky a spirálového vývoje prostřednictvím negace a negace negace musí zaplesat. (Těm mladším, kterým se už nedostalo ve škole povinného vzdělání v dialektickém materialismu a kteří moc nevědí, o co jde, se za tuto poznámku omlouvám). Ženy, alespoň v západní společnosti, se tentokrát pod praporem rovnoprávnosti věnují činnostem původně mužským, i když jsme, pravda, od ženy lovící mamuta pokročili k ženě - manažerce. Smrt na lovu dnešním emancipovaným ženám sice nehrozí, ale ono je celkem jedno, jestli ji z dalšího rozmnožování vyřadí šavlozubý tygr nebo vysokoškolské studium či náročné zaměstnání. Logickým a nevyhnutelným důsledkem bude, že společnosti, které tradiční schéma ekologické specializace zachovaly a kde ženy nemrhají časem a energií na to, na co by docela dobře stačili muži, budou proti nám úspěšnější. Sice třeba jen co do počtu, ale to stačí, abychom po čase dopadli jako ti neandrtálci. „Porazíme Evropu dělohami našich žen,“ prý prohlásil v roce 1974 alžírský prezident H. Boumediene [4]. Dnes po 40 letech to vypadá, že mu to vychází.
Kdo mne po přečtení předchozích řádek podezírá z toho, že ženskou emancipaci v našem "západním" pojetí považuji za jev, který odporuje přirozenosti našeho živočišného druhu, má pravdu. Kdo v mých slovech nachází předpověď, že to kvůli té emancipaci nakonec proti tradičním společnostem (třeba těm islámským) prohrajeme, má také pravdu. Ale všimněte si, že nenavrhuji žádná řešení, nerazím žádná hesla (třeba: „Ženy zpět do kuchyně!“), ani nehodnotím, zda to je všechno dobře nebo špatně a vší silou se snažím zůstat jen u konstatování. Tato stať totiž nemá být žádným předpisem, nýbrž pouze popisem . Popisem evoluce, která nemůže být dobrá nebo špatná; evoluce může jen být.
Poučení ať si z toho zase každý vezme sám.
© Alexandr Barták, 2015
Použitá a doporučená literatura:
Mihulka, S.: Specializací pohlaví proti neandrtálcům https://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=2293
Kuhn,;S.L., Stiner,;M.C.: What's a mother to do?, Current Anthropology 2006, Vol. 47, č. 6, str. 953–980, dostupné ve fulltextu na https://anthro.vancouver.wsu.edu/media/Course_files/anth-490-edward-h-hagen/kuhn-and-stiner-2006-whats-a-mother-to-do-the-division-of-labor-among-neandertals-and-modern-humans-in-eurasia.pdf
B. Engels: Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu, Praha 1950
Geodakjan, V. A.: Sexual dimorphism is a consequence of any selection, Praha. Czechoslovak Academy of Sciences 1987, p. 168 170. dostupné na: https://www.geodakian.com/Articles/Articles%20in%20English/1987%20Dim%20sel.doc