Co přísluší lékařské komoře
Všem lékařům chodí do schránek časopis České lékařské komory zvaný Tempus medicorum. Pokud vím, většina mých kolegů jej vyhazuje, aniž by snímali onen igelitový obal s natištěnou adresou. To já nedělám, neboť vím, že igelit patří do žlutého kontejneru a papír do modrého. Tentokrát jsem se do něj ovšem výjimečně začetl, a jako už několikrát mě podráždil onen socialistický duch, jímž je celý časopis čtvrt století po pádu komunismu prostoupen, a vyprovokoval mne k napsání článku. Najdete jej v čísle 4/2016 na straně 29.
Reakce mých kolegů mne překvapily. Některé byly souhlasné, některé ne. Dr. Luboš Kotík z pražské Thomayerovy nemocnice si neodpustil jedovaté poznámky na adresu "podnikatelů ve zdravotnictví" a napsal, že se za můj článek i mne samotného stydí.
Text najdete níže, odkaz na celé číslo časopisu ke stažení ve formátu pdf je tady , můj článek je tam na straně 29.
Co přísluší lékařské komoře
První číslo časopisu České lékařské komory roku 2016 je skoro celé věnované ekonomickým otázkám. V úvodníku prezident Komory vzpomíná výročí akce „Děkujeme, odcházíme“, tepe tehdejší stávkokaze a vyzývá k jednotě a dalšímu nátlaku na vládu. Následuje rozsáhlý článek o tom, jak máme v Česku malé platy, pak zase prezident (Kubek) zvedá varovně prst, že kvalita a dostupnost zdravotnických služeb s těmihle penězi klesne, kdosi dále lomí rukama nad stavem záchranné služby... A tak dále, a tak dále. Ne, že by se to nečetlo dobře; jsou to věci zajímavé, navíc Milan Kubek hezky píše. Jen si říkám, jestli tohle všechno je vůbec záležitost lékařské komory.
Já bych si totiž lékařskou komoru představoval jako takový vážný a vážený spolek, stojící vysoko nad politickými stranami a jejich půtkami. Jako sdružení, které dbá, aby jeho členové byli opravdoví odborníci, aby zachovávali etické zásady mezi sebou i navenek (srozumitelněji řečeno, aby se navzájem nepomlouvali, nedělali ostudu a nezneužívali svého postavení na úkor pacientů), zkrátka řečeno by se Komora měla starat, aby lékaři byli elitou národa. Nebo alespoň aby to tak vypadalo. Představoval bych si ji jako jakéhosi laskavého otce, který své děti chrání, ale zároveň je i přísně vychovává a občas pohlavkuje, aby se dobře učili a nezlobili.
A dále soudím, že lékařská komora je sdružením lékařů, má se tedy zajímat a starat o lékaře. Nikoliv o zdravotnictví. My, lékaři sdružení v Komoře, jsme totiž nikdy nikomu neslíbili, že veřejné zdravotní služby budou dostupné, levné a současně kvalitní. My neslíbili, že do tolika a tolika minut bude u nemocného záchranka, my neslíbili, kolik maximálně kilometrů to bude mít občan do nejbližší nemocnice, a ani není naše starost, jestli v té nemocnici bude dost kvalifikovaných doktorů. To všechno jsou sliby politiků a je tedy na nich, aby si s tím dělali těžkou hlavu. Komora by měla ručit nejvýš za to, že pokud ten kvalifikovaný doktor ve špitále bude, bude to dobrý doktor.
Neříkám, že by zdravotníci neměli bojovat za lepší platy, ale silně pochybuji, že lékařská komora je k tomu vhodným lídrem. Už jen proto, že, je-li sdružením všech lékařů, by měla mít na svém srdci zájmy všem lékařům společné. A upřímně řečeno: co je mně jako ambulantnímu specialistovi po tom, za kolik pracují kolegové v státních nemocnicích; když se jim to nelíbí, ať tam nepracují. Jim je totiž taky fuk, jaké limity mně nastaví pojišťovna a co mi nezaplatí. A nemám jim to za zlé; bylo by divné, kdyby jim to fuk nebylo. A to už vůbec nemluvím třeba o estetických chirurzích, jejichž uším musí být rozsáhlé úvahy o financování zdravotnictví jen bzučením much. Jistě, ať lékaři i jiní zdravotníci bojují za své zájmy, stávkují a činí nátlak, ale od toho přece mají zdravotnické odbory a odborové kluby, různé ty spolky nemocničních lékařů, ambulantních lékařů, praktických lékařů a já nevím koho všeho ještě, tedy subjekty se společnými zájmy ekonomickými. Ty ať je vedou do stávek a bojů o peníze. Lékařská komora od toho není; její členy totiž spojuje právě jen příslušnost ke stavu, rozhodně však ne ekonomický režim, jímž si vydělávají na živobytí.
A proto si jsem jistý, že čím více se Komora vžívá do role jakýchsi lékařských odborů, tím více se od svého pravého poslání vzdaluje. Možná je to jen můj názor, ale soudím, že Komoře škodí, když se staví do čela infantilních a trapných akcí typu „Děkujeme, odcházíme“, že jejímu image neprospívá, když její předák hřímá z tribuny slovníkem hodným románů Antonína Zápotockého, a ani to, že devadesát procent obsahu jejího časopisu je věnováno fňukání nad lékařskými platy.
Nelze se pak divit, když Komora na někoho působí nikoliv jako respektované a vážené sdružení, ale jako poněkud obskurní spolek povykujících kverulantů, k němuž se našinec občas trochu stydí patřit.
MUDr Alexandr Barták, Praha