Jak dlouho trvá těhotenství aneb jak počítají délku těhotenství laici a jak odborníci
Každý, kdo jen trochu odrostl dětským střevícům ví, že těhotenství trvá devět měsíců. Je to pravda, jen my porodníci to neradi slyšíme. Protože se totiž občas stane, že dostaneme od své klientky otázku: „A v kterém měsíci to vlastně jsem, pane doktore?“ Dostane-li pak odpověď: „Právě končíte devátý měsíc,“ zapochybuje v tu chvíli o příčetnosti odborníka, jehož si za průvodce svým požehnaným stavem zvolila, protože velmi dobře ví, že vypočtený termín jejího porodu je až za čtyři neděle. Pokles svých pomyslných akcií si uvědomí i porodník; jenže alternativní možnost, totiž vysvětlit, jak porodníci počítají délku těhotenství, není úplně jednoduchá. Proto se o to pokusím právě teď.
 |
| Franz Karl Naegele (1778-1851) |
Lidová tradice má pravdu; těhotenství skutečně trvá devět měsíců. Od okamžiku početí až do porodu, a to měsíců občanských, které mají 30 nebo 31 dní. Ovšem celá dlouhá staletí lidé nevěděli, který den žena vlastně opravdu otěhotní. Poněkud jasné je nám to až od poloviny 20. století; do té doby porodníci tápali. Tápal i německý profesor porodnictví na začátku 19. století Franz Karl Naegele (1778-1851) a rozhodl se tedy, že za první den těhotenství bude považovat první den poslední menstruace. Dále se jeho německá přesnost nedokázala smířit s rozdílnou délkou kalendářních měsíců. Proto vymyslel měsíce porodnické, čítající všechny stejně 28 dní. Upozorňuji, že nejde o měsíce lunární; ty trvají 29 dní a satelitem naší planety se F. K. Naegele rozhodně neinspiroval; spíše délku svého porodnického měsíce odvodil od obvyklé délky menstruačního cyklu, která je právě oněch 28 dní. A svou roli nepochybně sehrála i jakási „číselná mystika“: 28 je 4 krát 7, tedy 4 týdny tvoří jeden měsíc. Od prvního dne poslední menstruace do porodu tedy v typickém případě uplyne 10 porodnických měsíců, to je 40 týdnů nebo 280 dní. Krásně se to počítá, hezká kulatá čísla, hezky to ten Naegele vymyslel. Problém je jen v tom, že žena samozřejmě neotěhotní první den menstruace. K početí dojde okolo tzv. ovulace, uvolnění vajíčka, k němuž dochází asi 2 týdny před menstruací (a tedy i 2 týdny po prvním menstruačním dnu, ale to jen v tom případě, když má ta dáma dvacetiosmidenní cyklus).
Laik ovšem svých devět měsíců počítá logičtěji od chvíle otěhotnění (například oplozující soulože, pokud ovšem ví, kdy k ní došlo) a počítá občanské kalendářní měsíce. Samozřejmě dojde k jinému výsledku než odborník, jenž začíná počítat o dva týdny dříve (od prvního dne poslední menstruace) a počítá měsíce porodnické, které jsou kratší. Proto laik dospěje k číslu 9, pro odborníka trvá těhotenství měsíců 10. Jinak to ani být nemůže; každý z nich začal počítat jindy (my porodníci totiž v okamžiku skutečného otěhotnění považujeme ženu vlastně už za dva týdny těhotnou) a každý z nich počítá něco jiného! Naegeleho počítání se stalo za ta léta takovým zvykem, tvořícím příslovečnou železnou košili, že se jej již porodníci přes jeho nesmyslnost nevzdají a ani nemohou; proto softwarové vybavení našich ordinací stále nekompromisně vyžaduje zadání data poslední menstruace. Někdy to dělá více problémů než bychom si přáli. Především výpočet funguje jen u žen s pravidelným dvacetiosmidenním cyklem; je-li nepravidelný, nezbývá, než určit délku těhotenství jinak a poslední menstruaci si prostě vymyslet (přesněji „ručně“ vypočítat) a tak uspokojit nároky počítačového programu. Další nezanedbatelná těžkost je v tom, že tomu lidé nerozumějí. Vzpomínám si na případ, kdy jsem své těhotné věnoval ultrazvukovou fotografii s obrázkem plodu, na níž program vytiskl informaci, že jde o plod stáří „6 weeks“. Manžel té dámy ovšem pohledem do diáře zjistil, že právě před 6 týdny pobýval delší dobu na služební cestě daleko od domova, a konflikt byl na světě. Sám jsem mu tehdy musel dlouze vysvětlovat, že diagnostikuje-li porodník těhotenství 6. týdne, těhotenství vzniklo vlastně před týdny čtyřmi. Pochopil sice, ale protože to byl člověk vzdělaný v exaktních vědách, odcházel s poněkud otřesenou důvěrou v racionálitu lékařského myšlení. Docela jsem ho chápal.
Zcela zanedbatelnou lapálií je pak to, že když natěšení rodiče listují obrázkovou knihou zobrazující plody v různých stadiích těhotenství, bývají zmateni; nikdy totiž nevědí, zda její autor udává stáří zobrazovaného zárodku v poněkud nesmyslných porodnických Naegeleho týdnech, nebo tak, jak to mnohem logičtěji počítají embryologové, totiž od okamžiku početí.
Ještě malé vysvětlení ke grafickému zápisu. Dost lidí nechápe, co míní porodník, když sdělí ženě, že je těhotná např. „7+5“. Tak aby to tedy bylo jasné: znamená to, že je ukončený 7. týden těhotenství a z týdne osmého uplynulo 5 dní. (Ani tady jsme tedy nezklamali a postavili matematickou logiku na hlavu. 7+5 není tedy v porodnictví dvanáct, ale asi sedm a třičtvrtě.) V anglické verzi např. grafického výstupu z ultrazvukového přístroje to bude mít podobu pochopitelnější, aspoň pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem: 7w5d, to znamená 7 weeks 5 days. Probíhá tedy 8. týden podle Naegeleho. Nazítří to bude 7+6, další den pak ale už nepíšeme 7+7, nýbrž 8+0; skončil 8. týden a zítra začne devátý. Zní to sice podivně, ale není to tak nepochopitelné. Až těhotenství té paní bude mít označení 40+0, bude to její termín porodu.
Smím-li parafrázovat jednoho mého oblíbeného spisovatele [1] , řekl bych, že Naegeleho počítání délky těhotenství je příkladem zvláštní schopnosti lidského ducha; umění těmi nejneschůdnějšími cestami dosahovat celkem obstojných výsledků.
text©Alexandr Barták, 2014