Jaký je rozdíl mezi ženou a krávou a proč se mužům líbí mladá děvčata

Titulek asi popíchne femnistky, protože zní jako úvod nějakého z těch siláckých vtipů, které si chlapi vykládají v hospodě, ale ujišťuji, že text nebude v tomto duchu pokračovat. Naopak se hodlám zcela seriózně věnovat vysvětlení některých zajímavých rysů, které člověka odlišují od ostatních savců. A tu krávu jsem nezvolil, abych s ní srovnával duševní mohutnost ženy, ale jedině proto, že tur domácí je stejně jako člověk velký savec, jehož samici dozrává při každé ovulaci jen jedna zárodečná buňka (oocyt) a rodí proto jen jedno mládě. 

 

Jaké jsou tedy specifické vlastnosti člověka, které nás budou tentokrát zajímat?

1. Člověk má poměrně malou účinnosti rozmnožování. Když přijde inseminátor do kravína se stovkou jalovic, narodí se po jeho zásahu něco přes 80 telat. Kdyby tam bylo 100 samic druhu Homo sapiens (žen), bude výsledkem jeho působení jen 16 dětí! Je až zajímavé, že s tak malou plodností člověk ještě nevyhynul...

2. Člověk je jediný savec, jehož samci upřednostňují mladé samice. Vašemu psovi je jedno, jestli té feně je rok nebo deset let; ta mladší pro něj nebude ani o trochu atraktivnější. Naopak když sekretářce vašeho manžela bude pětadvacet, budete rozhodně méně klidná, než když jí bude pětačtyřicet. 

3. Člověk má neobvykle dlouhou dobu dospívání. Bezmála čtvrtinu, ale určitě pětinu svého aktivního života prožije jako víceméně bezmocné dítě, které není schopné se samo pořádně živit a je odkázané na rodiče.

4. Člověk se dožívá na svou velikost neobvykle vysokého věku (existuje totiž dost těsný vztah mezi velikostí těla savců a délkou jejich života: čím větší zvíře, tím déle žije), ovšem jeho samice ztrácejí plodnost již dlouho před smrtí sešlostí věkem a velmi podstatnou část svého života prožijí po tzv. menopauze (přechodu), kdy se již neúčastní rozmnožování. To je v živočišné říši také rarita. [viz]

 

Pokusíme se nejen vysvětlit, proč to tak je, ale řekneme si i překvapující skutečnost, že všechny tyhle lidské zvláštnosti mají svého společného jmenovatele. Jdeme do toho:

 

Samec vytváří zárodečné buňky (spermie) celý život stále nové. Samice savců naproti tomu vytváří své zárodečné buňky (oocyty) jen v době svého nitroděložního života a později už další nevzniknou. Samice (žena) se narodí s hotovou zásobou zárodečných buněk a ty už jen připravené čekají na konečné dozrání a oplození. Což by nevadilo, kdyby nečekaly dlouho. Obvykle taky nečekají: jalovice se zapouští (přivádí k býkovi), když je jí tak rok a půl, dva. U člověka to tak brzo nejde. Proč vlastně? 

 

Bos primigenus, f. taurus, ♀

Hlavní evoluční adaptací krávy je její žaludek. Je ohromný a dokáže strávit potravu, které je všude dost a k jejímuž ulovení není třeba mimořádného důvtipu. Pak je taky kráva velká a silná, málokdo si na ní troufne a nemusí tedy být nijak zvlášť mazaná, aby se vyhnula životním nástrahám. 

 

Hlavní evoluční adaptací člověka je jeho mozek. Člověk je celkem malý, slabý, holý, moc rychle neběhá, velké zuby ani rohy nemá, trávu a listí trávit neumí a je odkázaný na konzumaci věcí, kterých je celkem málo, a když jsou, tak často utíkají ... ale zato je chytrý až hanba, a tím tyhle své hendikepy dokáže vykompenzovat. Jeho chytrost sídlí v mozku, a ten mozek proto musí být ohromný a ohromně složitý a ohromně dlouho mu trvá, než se vyvine do té složitosti. A protože mozek je v hlavě, je lidská hlava taky obrovská a kdyby dítě čekalo v mamince, až ten mozek bude tak vyvinutý, aby byl k něčemu dobrý, byla by ta hlava tak veliká, že by z té maminky už prostě nevylezla. Kráva má velký žaludek, ale ten se při průchodu porodními cestami zmuchlá; mozek se zmuchlat nedá. A proto je člověk odsouzený k tomu, rodit svá mláďata relativně strašně brzo, vlastně předčasně, kdy nejsou ještě vyvinutá a musí se dovyvinout až venku. Kráva porodí tele, to za chvíli běhá a brzy se bude samo pást. Lidské mládě neběhá a matka ho bude muset dlouho nosit, dlouho to bude trvat, než bude schopné si obstarat potravu aspoň pro sebe, natož kdy bude schopné plodit další jedince... A to je ten kámen úrazu: zatímco kráva, jak jsem už psal, se bude rozmnožovat ve věku dvou let, samice lidská (a to když to dobře půjde) až tak ve věku dvaceti

Homo sapiens, f. sapiens, ♀

let, o řád více. Jenže čekající oocyty v jejích vaječnících celou tu dobu stárnou, ztrácejí kvalitu, nitrobuněčné struktury, která mají zajistit správné dokončení vývoje mezitím jaksi „zpuchří“ a když se pak konečně dostane k tomu rozmnožování, jen sotva třetina jejích zárodečných buněk je schopná dát vznik životaschopnému jedinci. Ty zbylé se sice oplodní, ale embrya jsou defektní a velmi záhy zaniknou, dokonce v naprosté většině dávno předtím, než se to těhotenství dá vůbec zjistit. (A i z těch zárodků, které příznaky těhotenství vytvoří, jich o něco víc než šestina ze stejného důvodu zanikne v prvních třech měsících vývoje; taková je příčina naprosté většiny potratů v tzv. prvním trimestru). Proto, jak už jsem napsal a ještě jednou opakuji: když jednou připustíte býka ke stovce jalovic, bude z toho 80 telat. Když se jeden měsíc bude snažit o těhotenství 100 žen, bude zapotřebí kočárků jenom 16.

 

Člověk tedy za rozvoj svého mozku zaplatil vysokou daň ve formě velmi snížené plodnosti. Samice našeho druhu se vlastně dostává k rozmnožování až na samém sklonku svého plodného období, kdy již většina jejích zárodečných buněk je k nepotřebě a křivka její plodnosti poměrně rychle klesá! No, asi se to vyplatilo: když se podíváte na světové početní stavy pratura (Bos taurus) a člověka (Homo sapiens), je jasné, kdo byl úspěšnější. (Nepočítáme-li ovšem tu formu tura, která se naučila parazitovat na bizarní zálibě dospělých lidí požívat stravu savčích mláďat - mléko, poznamenal by evoluční biolog prof. J. Zrzavý.) Aby samice H. sapiens zachránila ještě co se zachránit dá, musí se po dosažení jakés takés dospělosti rozmnožovat rychle, protože její schopnost plodit mláďata klesá rychle dál a dokonce čím dál tím rychleji: po 35. roce vyloženě padá a několik let po čtyřicítce je už prakticky nulová. Počet jejích mláďat s věkem klesá, jak je vidět na grafu. A to je také důvod, proč se mužům ve všech lidských společnostech líbí mladší ženy a mládí je pro ženu deviza, která mimořádně zvyšuje její atraktivitu jako objektu sexuálního zájmu. Ano, jistě byli na úsvitu historie našeho druhu muži (samci), kteří měli slabost pro zralé ženy, ale ti nám své geny determinující tuto zálibu nepředali z jednoduchého důvodu: zanechali jen málo potomků. Rozhodně méně, než ti, které přitahovala mladá děvčata, a jejichž potomci dědící tuto jejich zálibu tak postupně převládali až převládli docela.

 

Nakonec se ale ukázalo, že to mizení plodnosti s věkem může představovat i určitou výhodu. Člověk na úsvitu svých dějin kočoval a své děti, kterým trvá dost dlouho, než se naučí nějak solidně chodit, musel nosit. A kolik je matka schopná unést dětí? Málo. A tak najednou bylo dobře, že v rodině byla i babička těch dětí, která už sama děti mít nemohla (stejně by je do dospělosti už nevychovala), ale mohla své dceři s některými ratolestmi pomoci. A tak ty rodiny, kde ženy měly vlohy pro kratší plodnost, ale delší život, vychovaly více potomků, jejich vlohy se postupně šířily, šířily, až převládly...a my tak máme dnes ženský přechod a důležitou instituci babiček. (To jsem nevymyslel já; tzv. babičkovská teorie evoluce menopauzy je dnes celkem obecně přijímaná.)

 

Takže už víte, proč se mužům líbí mladé holky? No přece proto, že člověk je nejchytřejší tvor na zeměkouli. Zní to blbě, feministky jsem tím asi neusmířil, ale je to nakonec pravda.

 

A poučení si z toho vezměte sami.

 

© Alexandr Barták, 2015