Jsem prostě nejlepší
Autorka článku s tímto provokativním názvem píšící pod zkratkou M.O. je velmi inteligentní mladá žena s ohromujícím kulturním zázemím v rodině, takže mne poněkud překvapilo její sdělení, že píše pro časopis Rytmus života a chce se mnou udělat rozhovor. Tak se i stalo. Číslo 10/2016 jsem si pak za těch patnáct korun šel koupit do trafiky raději v jiném městě, kde mne nikdo nezná. A dal jsem si záležet, abych před trafikantkou vypadal, že ho kupuji výhradně pro tchýni.
Rozhovor tam byl, poněkud okleštěný (i vykleštěný), jak bývá zvykem. Moje žena jej přehlédla a poznamenala, že název je hrozný a fotka ještě horší, neboť na ní vypadám jako senilní dědula. Nemohu, než s ní souhlasit. Posuďte sami. (Pro článek v pdf kliknout na obrázek obálky časopisu vpravo.)
Autorka rozhovoru vydává ovšem také internetový JO MAGAZÍN a tam se ocitl rozhovor celý, nezkrácený, jak jsem to opravdu řekl. Až jsem z toho byl rozpačitý. Dokonce tam uveřejnila i některé "veselé historky z natáčení", které ze mě, přes můj odpor, vymámila.
Nemám rád veselé lékařské historky; málokdy se zdají veselé současně lékařům i laikům.
Odkaz na celý rozhovor je tady.
Nedávno mi dokonce někdo ze známých vyprávěl, že tenhle text našel v nějakém letadle v palubním časopisu... To už není moje vina.