Lapálie s prsy

Poznámka aktuální na úvod: 

Tomuto článku je už také více než 10 let a na rozdíl od ostatních mu čas ublížil. Mamografický skríning hrazený pojišťovnou je už dnes samozřejmou a běžnou věcí (i když se v zahraničí v poslední objevily pochybnosti, zda v této formě má takový význam, jaký se mu přisuzoval). Ochranný vliv hormonální antikoncepce proti zhoubným nádorům prsu se nepotvrdil. Takže tato stať je tu spíše z nostalgie a nepatří mezi ty, pod které bych se s hrdostí ještě dnes podepsal. Tím spíše, že těm prsům tak moc nerozumím.

 

Krásné poprsí bylo vždy důležitou součástí ženského půvabu. O ňadrech psali básníci vždycky. V dnešní době se ovšem poprsí stává předmětem úplného kultu. Mítmalá „přírodní“ prsa se považuje mezi populárními osobnostmi takřka za neslušné, kliniky plastické chirurgie jen kvetou a celá řada žen si docela slušně vydělává předváděním jejich práce. Prsa jsou zkrátka "in". Jenže prsa, byť krásná, mohou jejich nositelkám být zdrojem i řady potíží.

 

Rakovina - největší hrozba

Bezpochyby největší hrozbou je rakovina prsu, v současné době nejčastější zhoubný nádor u žen. Každá ze čtenářek těchto řádků má třináctiprocentní riziko, že onemocní touto zákeřnou chorobou. Je to děsivé číslo. Je ještě vyšší u těch žen, které mají zhoubný nádor prsu mezi svými blízkými příbuznými, přesněji u matky nebo sestry. V takovém případě je riziko více než třicetiprocentní. Naštěstí se zdá, že tato neblahá dědičnost se týká jen určitých druhů karcinomů, a sice těch, které se projeví v mladším věku do 50 let. Obrana proti rakovině prsu prakticky není a spočívá jen v odhalení co nejčasnějších stadií zhoubného bujení. Zcela mimořádný význam v tom má samovyšetřování prsů. Jenom žena sama má možnost se dokonale seznámit se strukturou své mléčné žlázy a objevit jakoukoliv změnu v samém jejím počátku, dříve, než sebeerudovanější odborník, který ten který konkrétní prs nezná. Zkušenosti dokládají, že samovyšetřování prsů může odhalit nádor o průměru menším než 1 cm. Takový tumor obsahuje méně než 1 000 000 buněk a obvykle nemívá založeny metastázy ve vzdálených orgánech. U nádorů přesahujících onu kritickou hranici miliónu buněk tak příznivá situace nebývá. Přístrojová vyšetřování, mamografie a sonografie, mají svá omezení. Zejména v poslední době velmi populární mamografie přináší značné radiační zatížení tkáně a má význam spíše u osob se zvýšeným rizikem rakoviny (výskyt v rodině, dlouhodobá hormonální léčba a pod.), případně k ověření nejasného pohmatového nálezu. Mezi odborníky se celosvětově diskutuje otázka celoplošného mamografického screeningu, podobně jako se například provádí v gynekologii aktivní vyhledávání předrakovinných stavů děložního čípku. Většina zemí - i velmi vyspělých - jej ve svých zdravotních programech z výše uvedených důvodů nemá. Nezastírejme ovšem, že svou roli hrají i motivy ekonomické, tedy to, co se odborně nazývá " cost - benefit ratio". Česky řečeno: poměr částky, kterou to bude stát k částce, kterou to ušetří.

 

Předmenstruační problémy

Mléčná žláza je úzce spojena s funkcí pohlavních žláz a je také pohlavními hormony řízena. Největší vliv mají dva působky, tvořené vaječníky: estrogen a progesteron. Ten první ovládá vždy první část cyklu, kdy se tělo ženy připravuje k oplodnění. Roste děložní sliznice a současně se množí buňky komůrek v mléčné žláze, ve kterých by se mělo později tvořit mléko. Estrogen současně zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny, takže se do mezibuněčných prostorů dostává voda a prs zvětšuje objem. Druhý hormon, progesteron, se začíná tvořit v okamžiku

uvolnění vajíčka, takzvané ovulace, tedy někdy v období, kdy by žena mělaotěhotnět. Jeho úkolem je chránit právě vzniklé těhotenství až do porodu. V prsu působí do jisté míry proti účinku estrogenu. Zpomalí bouřlivé množení buněk jednotlivých mléčných žlázek, voda přestává unikat z cév a prs se dostává do jakési klidné, plánovité výstavby. A navíc zatím blokuje tvorbu mléka. Do záležitosti zasahuje totiž ještě jeden hormon, prolaktin. Nevzniká ve vaječníku ale v podvěsku mozkovém a jeho hladina, která je zpočátku nízká, výrazně stoupá v druhé polovině cyklu po ovulaci, a ještě více když žena opravdu otěhotní. Jeho úkolem je spustit vlastní tvorbu mléka v předem vytvořených žlázkách, ale jeho aktivita je zatím blokována právě progesteronem. Prs tedy podléhá během měsíčního menstruačního cyklu výrazným a bouřlivým změnám. A každá změna může bolet (nejen v mléčné žláze).

Nepříjemné pocity v prsu se objevují často v období pohlavního dospívání. Když vaječníky začínají fungovat, prvních několik let jejich práce nebývá bezchybná. Složité vztahy a vzájemné vazby se teprve ustavují a poměrně časté bývají takzvané anovulační cykly. To znamená, že těch asi 14 dní před menstruací se vajíčko neuvolní. Proto nevznikne tzv. žluté tělísko, které by mělo vytvářet progesteron, právě ten hormon, který by měl trochu uklidnit ty bouřlivé změny, které napáchal v prsu estrogen. Prs tedy zůstane jaksi „nabuzený“, oteklý, a proto bolí. Po pubertě bývá pár let klid. Jenže pak se potíže často začnou objevovat znova, bývá to tak po třicítce. Většinou mají výrazně cyklický charakter a vrcholí před menstruací. Někdy dva tři dny, někdy více, a někdy vyplňují dokonce celou druhou polovinu cyklu, t.j. asi dva týdny. Navíc se neobjevují samy. Mohou být doprovázeny i bolestmi hlavy, břicha, změnami nálady, změnami chutí (na sladké, katastrofa pro redukční dietářky), otoky. To všechno se zahrnuje do pojmu takzvaného premenstruálního syndromu. Obecně vzato, premenstruální syndrom se definuje jako jakékoliv příznaky, které se objevují periodicky v druhé polovině cyklu a většinou velmi rychle mizí s nástupem měsíčků. Nic nebezpečného, ale může to pořádně otrávit život, zvláště když to trvá u někoho dva týdny z každého měsíce. Třeba jen co to dělá s intimním životem. Prsy jsou silným erotickým dráždidlem pro muže a zároveň významnou erotogenní oblastí ženy. A představte si, právě v této době se muž pokusí ve své partnerce vzbudit sexuální touhy tím, že jí sáhne na prsa, a ona vykřikne, nikoliv však rozkoší. Připočteme-li k tomu jistou psychickou předrážděnost, která se s tímto obdobím může pojit také, je jasné, jak to dopadne.

 

Těhotenství ňadrům svědčí

Jaká je přesně příčina uvedených potíží se neví. Jedno však je jisté: jeden z hlavních důvodů je v tom, že moderní ženy žijí z hlediska ozmnožování ne příliš přirozeným způsobem života. Orgány, o kterých hovoříme, nejsou přírodou vyvinuty (nebo Bohem stvořeny, jak chcete) k rozmnožování, nikoliv pro ozdobu. Moderní žena však prsy používá spíše k tomu druhému. To prsům sice nevadí, ale ani nestačí. Abychom si vysvětlili proč, osvěžíme si, jak je to s těmi hormony. V první polovině cyklu pracuje ženský organismus pod taktovkou estrogenu, to jsou asi dva týdny. Pak nastupuje progesteron, který vládne až do konce těhotenství (příroda totiž od ženina organismu očekává, že otěhotní). To je 38 týdnů. Skóre je tedy 2:38 pro progesteron. A to je ten hormon, který - jak jsme si řekli - prsa jakoby uklidňuje. Po porodu začíná kojení, vaječníky žádné hormony nevytvářejí, prsa mají z tohoto hlediska přestávku. Time out. Po několika měsících (minimálně šesti, ale spíš více) se činnosti vaječníků obnovuje a žena může otěhotnět znova... Fakt je, že důsledky pro rodinu by byly těžko přijatelné, kdo má ty děti živit. Ale prsům to svědčí. Vzhledem k tomu, že u nás rodiny zůstávají u jednoho, dvou, maximálně tři dětí, většina života moderní ženy probíhá úplně jinak: ve „zbytečných“ menstruačních cyklech ve schématu: dva týdny estrogenu, pak dva týdny progesteronu, stále tak dokola. Tedy estrogen vs. progesteron nerozhodně 2:2, od třinácti do padesáti skoro bez přestávky. Na to ovšem mléčné žlázy nejsou stavěné. Prsa vybuzená estrogenem se za dva týdny progesteronové vlády nestačí uklidnit, drobné změny se sčítají a nakonec po té třicítce to ta prsa přestanou zvládat, objeví se změny strukturální a hormonální kolísání během ženského cyklu začne bolet. (To je ještě ta lepší varianta, horší jsou takzvané mastopatie, to je trvalé zmnožení buněk, vznik cyst a podobně. Vůbec už nehovořím o zhoubných nádorech, jejichž vznik má podobné pozadí. I ty nejčastěji postihují ženy bezdětné.) Je to daň za málo dětí. Vzniká tedy problém, co s tím dělat, když většina žen není ochotna si pořídit dvanáct dětí. Bohužel, lékařská věda neví zcela přesně, proč tyto potíže vznikají, neví tedy ani zcela přesně, co by se proti nim mělo podniknout. Celkem spolehlivá bývá takzvaná monofázická hormonální antikoncepce, tedy ten typ, kde jsou všechny tabletky v měsíčním balení stejné. Cyklická činnost vaječníků se utlumí a hladiny hormonů v ženském organismu zůstanou bez výkyvů. Navíc poměr estrogenu a progesteronu je pro prs mnohem příznivější, než v cyklu „přirozeném“. Ačkoliv to vypadá paradoxně, antikoncepční tablety vytvářejí v organismu stabilní hormonální stav jakéhosi trvalého těhotenství, který mu svědčí mnohem více než dramatické kolísání, kterým je provázena funkce vaječníků.

 

Řešením je Abrahamův keř

Jinou možností je tlumit tvorbu prolaktinu; to je ten hormon, který je tvořen podvěskem mozkovým a jehož úkolem je vlastní příprava tvorby mléka. Takových přípravků je hned několik. Jejich výdej je vázán na lékařský předpis a jsou poměrně drahé. Zdravotní pojišťovny je sice hradí, ale až po schválení každého receptu zvlášť revizním lékařem pojišťovny, a to je dost těžkopádná a složitá procedura. Existují sice i levnější, ale ty se obvykle hůře snáší, někdo po nich má sklony k omdlívání, někdo má bolesti hlavy. Snížení tvorby prolaktinu působí i extrakty z některých rostlin, zejména z drmku obecného (Agnus castus). Tato rostlina, zvaná Abrahamův keř, roste ve Středomoří a její plody obsahují látky, které působí podobně jako právě zmíněná skupina léků. K léčbě předmenstruačních bolestí prsou byla používána již v antice a výtažek ze sušených plodů je hlavní součástí některých léčiv prodávaných i u nás, obvykle ještě s výtažky jiných rostlin, které účinek hlavní drogy zlepšují. Protože jde o čistě přírodní produkt, nemá prakticky vedlejší účinky. Úplně zadarmo tyto preparáty ovšem také nejsou, léčebná kůra stojí asi 600,- Kč a zdravotní pojišťovny se k těmto přípravkům stavějí velmi macešsky. 

 

Naskýtá se pak otázka, jestli nejlepším řešením těchto potíží není nakonec přece jen těhotenství. Čekat miminko je totiž také "in".