Žena a alkohol

 

Alkohol byl vždy svým způsobem nápojem mužů. Psychické změny jím způsobené bývají vkládány do obrazu mužnosti: kuráž, agresivita, hrubost... Pije-li však žena, přináší to ve srovnání s alkoholismem mužským o jeden problémový faktor více, protože dramaticky a nesmiřitelně se střetá alkohol jako faktor destrukce s ženstvím, objektem a obětí tohoto ničení. Metaforicky řečeno: zatímco do chrámu mužovy duše vchází vetřelec-alkohol v masce kněze, jenž jde oslavovat mužnost, v chrámu ženské duše si počíná od začátku nepokrytě jako rouhač a vandal.

 

Pití zdraví prospěšné

Hovoříme-li o zdravotních a psychologických účincích požívání alkoholu, máme na mysli požívání alkoholu nemírné, případně vyloženou závislost. Rozhodně nejde o dvě deci vína při obědě. Alkohol v malých dávkách totiž zdraví spíše prospívá, než by škodil. Jak je to možné, že zcela nepochybný buněčný jed může být zdraví prospěšný? Jedna z hlavních škodlivin, která devastuje zdraví současného člověka, je totiž neustálý a trvalý psychický stres. Následkem stresu je vyplavení cukrů a tuků do krve, stažení cév v trávicím ústrojí, zvýšení tlaku. To všechno je přípravou na nadcházející boj nebo útěk, kterým většina živočichů stresové situace řeší. Ne tak ale člověk. Ten naopak sedí, potí se mu ruce, bojí se. Nebo vztekle nadává a jen zatíná pěsti. Nebo sakruje a bezmocně tluče do volantu v dopravní zácpě. Organismus připravený k boji se nevybije, uvolněné tuky se nespotřebují fyzickou námahou, ale uloží se do cévních stěn… Následek? Vysoký krevní tlak, ateroskleróza, infarkty… Sklenka alkoholu psychické napětí snižuje, proto se u mírných konzumentů alkoholu zjišťuje nižší úmrtnost na cévní choroby (na které jinak zemřeme každý druhý). A není to jen žádné hospodské pořekadlo; potvrzují to studie i v tak renomovaných medicínských časopisech, jako je třeba britský The Lancet, který ovšem s určitou dávkou patriotismu příznivý vliv alkoholu na zdraví zjišťuje především u pijáků skotské whisky. Zároveň konstatuje, že nejlépe jsou na tom ti, kteří pijí asi tak průměrně jeden drink denně. Při konzumaci vyššího množství se pak začínají uplatňovat toxické účinky alkoholu spojené s dobře známými zdravotními riziky. Tragickým extrémem je pak závislost na alkoholu.

 

Alkohol a ženská duše

Jak bylo v úvodu řečeno, psychologické příčiny i následky nemírného pití u žen jsou jiné než u mužů. Opavský psycholog Dr P. Vavřík konstatuje, že naprostá většina příběhů žen-alkoholiček je příběhem frustrace a selhání v ženské roli a víceméně pozvolné rezignace na ni. Přitom zjišťuje, že toto „lámání ženství“ začíná obvykle dříve, než vlastní zneužívání alkoholu. Ten jen probíhající proces zpravidla urychlí a zdramatizuje. Podle jeho zkušeností asi 45% žen přilnulo k alkoholu v souvislosti s neuspokojivým nebo problémovým partnerským vztahem, pětina se propila do závislosti po ztrátě partnera (rozvodem nebo ovdověním) a více než 5% řešilo alkoholem problémy s vlastní „neženskostí“, to znamená, že to byly ženy tvrdé, dominantní, ctižádostivé, někdy i vzhledem „mužatky“. No a konečně 5% žen-alkoholiček začalo pít prostě s partnerem, přijímajíc jeho pijácký životní styl a naplňujíc archaické: „Žena nechť následuje svého muže“. Jen u čtvrtiny žen nebyly nalezeny žádné vztahy mezi rozvojem závislosti a frustrací v ženské roli. S jistou nadsázkou lze tedy říci, že velká část budoucích alkoholiček začíná pít v situacích, kdy nemohou nebo nedokáží realizovat své ženství. To se v obráceném směru rozhodně nedá říci o mužích a jejich mužnosti.

 

Patero druhů alkoholizovaného ženství

Psychiatr Dr. Vavřík rozlišuje pět typických variant ženského alkoholismu. První nazývá uvadající ženství. To je typ alkoholičky s vysokým „potenciálem ženství“. Až do poslední chvíle se snaží plnit své partnerské i mateřské funkce, stále miluje nebo po lásce touží a v alkoholickém oparu si buduje sny o hezkém soužití a naplněné lásce. Dlouho pečuje o svůj zevnějšek a záleží jí být dobrou matkou, být přitažlivou, být dámou. Jenže se jí to daří stále méně – až dospěje k bodu rezignace. Nicméně tento typ skýtá největší naději úspěšného léčení alkoholové závislosti.

 

Druhý typ nazývá autor zplanělé ženství. U tohoto typu něha, mateřské cítění a touha po lásce byly většinou primárně slabé a povrchní a při trvalém doteku alkoholu brzy vyprchaly. Rychle pak nastupuje rezignace na roli ženy. Taková žena je obvykle rozvedená nebo žije v prázdném nefunkčním vztahu. Bývá asexuální, po nových podnětech netouží a citový život pro ni zploštěl. Zážitky z alkoholových snů si kompenzuje víceméně uvědomovaný pocit prázdnoty. Tyto ženy těžko nacházejí motiv, který by jim pomohl vzepřít se jejich závislosti. Pokud jej najdou, bývá to strach o vlastní zdraví.

 

Další variantou je karikované ženství, kde základním znakem je přehánění některých charakteristických rysů ženského chování do roviny nápadnosti až karikatury: přehnaný, v detailech nedotažený make-up, věku nepřiměřená bombastická zdobnost, urputná roztomilost a křečovité naplňování role dámy nebo svůdnice, jindy obraz permanentní zasněnosti a sentimentální naivity. Jsou to ženy, které nikdy nebyly zralé a ženství pro ně vždy byla především vnější role, do které – jako každý špatný herec – vkládají nepřiměřený patos.

 

U pokročilých závislostí nachází obraz zvulgarizovaného ženství. Je rámován pokleslým životním stylem alkoholičky. Jde o ženu hrubého zrna, jež ze svého pokleslého ženství dovede demonstrovat již jen takové kvality, jako je hádavost, poživačnost, fintivost, ovšem v kombinaci s nedostatkem hygieny, duševní i tělesné. Někdy se prezentuje jako primitivní sexuální vyzyvatelka s drsným erotickým image, jindy dokonce jako klubko všech záporných ženských vlastností, které lidská představivost koncentrovala do obrazu čarodějnice.

 

Posledním typem alkoholičky je případ maskulinizovaného ženství. Je to případ žen, které již před vznikem závislosti nezapřely svou spíše mužskou orientaci (ačkoliv zjistíme, že většina z nich absolvovala rozmanité heterosexuální vztahy včetně manželství, zpravidla ale debaklového). Některé z těchto žen vyhledávají mužskou společnost a s muži po mužsku popíjejí. Jiné naopak pro svou nepřitažlivost do mužských kolektivů nenaleznou cestu ale přitom si nerozumí s ženami. Pijí pak samotářsky, ale ne ve smyslu typicky ženského, tedy tajeného pití. Alkoholem řeší svoji neženskost, respektive odtud plynoucí emoční vakuum.

 

Závěrem stati o vztahu ženské psychiky a alkoholu si dovolím ještě jednou citovat autora této klasifikace, který celou problematiku shrnuje následujícími slovy: „Ženská duše se snoubí s alkoholem v záhubném objetí jako s objektem své vášnivé touhy, jako s náhražkou toho, co bylo ženě odepřeno milovat, a náhražkou těch, jimiž nebyla milována…“

 

Odhlédneme-li od stránek duševních a budeme hovořit jen čistě o tělesnu, nenalezneme již tolik odlišností mezi mužem a ženou. Snad jen to, že na ženský organismus působí stejná dávka alkoholu silněji. Důvodem je to, že ženské tělo obsahuje více tukové tkáně, které se účastní látkové výměny velmi chabě, na úkor metabolicky velmi aktivní hmoty svalové. Proto při vypití stejného množství alkohol v ženském těle dosahuje vyšších hladin a pomaleji se odbourává. Velmi specifická situace nastává v těhotenství.

 

Alkohol a mateřství

Že alkohol může narušit vývoj plodu není žádný nový poznatek. Prohibice pro mladé dvojice byla nařízena již několik set let před naším letopočtem v Kartágu i starověké Spartě a tyto zákony podporuje také Platón. Středověk na tyto zkušenosti zapomněl a byla to až „ginová epidemie“ v Anglii v letech 1720 – 1750, která znovu obrátila pozornost k alkoholu a jeho vlivu na vyvíjející se těhotenství. Přesto se na vědecké bázi tímto problémem začali zabývat lékaři až koncem 60. let tohoto století.

Poškození plodu požíváním alkoholu matkou tvoří velmi různorodý klinický obraz, který nazýváme fetální alkoholický syndrom, jenž se u nás vyskytuje s četností asi 2 případy na 1000 porodů. Jeho součástí jsou defekty orgánů, nejčastěji poruchy vývoje v oblasti hlavy a zejména obličeje. Postižené děti mají krátké oční štěrbiny, „visací“ boltce, zmenšenou horní čelist., dlouho jim přetrvává novorozenecké ochlupení (tzv. lanugo), někdy se vyskytuje vpáčený hrudník a častá je gracilní postava. Uvádějí se i poruchy vývoje srdce a vrozené vady ledvin. Typické je postižení mentální, někdy velmi těžké, takže průměrný IQ postižených dětí ve 12. letech dosahuje sotva 80 (pro připomenutí: 100 je průměr, 80 je začátek pásma debility). Dále jsou děti alkoholickým matek při narození podvyživené, jejich porodní váha je průměrně necelých 2100g a asi 40% z nich vyžaduje poporodní intenzivní péči.

 

Pozor na první tři měsíce

Vývojové vady orgánů má na svědomí pití alkoholu v takzvaném teratogenním období těhotenství, které začíná druhý týden po početí a končí začátkem 4. měsíce, nejcitlivější dobou je 3.-.8. týden. (Kupodivu ale zcela bezpečné jsou první dva týdny, kdy je vznikající zárodek zcela necitlivý k zevním vlivům. Proto i dítě počaté v opilosti bude naprosto zdravé.) Růstové poruchy jsou pak spjaty s pitím lihových nápojů v druhé, ale spíše třetí třetině těhotenství. Riziko fetálního alkoholového syndromu je přirozeně tím vyšší, čím více alkoholu matka pila, při každodením pití takového množství, které odpovídá 90 g čistého lihu, je už zcela jistý. Pro představu: znamená to denní konzumaci asi 4-5 „velkých panáků“. Naopak občasná jedna sklenka vína jistě neškodí. Není tedy důvod, aby si budoucí maminka na nadcházející tisíciletí připíjela sodovkou. Zvýšená opatrnost je ale na místě v onom nejcitlivějším období, tedy mezi 3. – 8. týdnem po početí, kdy absolutně bezpečná dávka neexistuje. Na druhé straně řada autorů upozorňuje, že teratogenní potenciál (schopnost působit vrozené vady) alkoholu není zase tak vysoký a navíc je tato zkušenost dobře prověřená, protože alkoholické nápoje se pijí již celá tisíciletí. Přesto je démonizován, zatímco se v graviditě běžně požívají látky, které byly syntetizovány před pár lety o jejichž vlivu na plod nevíme skoro nic.

 

Alkohol jako lék

Za zmínku stojí, že alkohol má v těhotenství i své léčebné použití, které souvisí s tím, že velmi účinně oslabuje děložní stahy, dá se tedy použít k zastavení předčasného porodu. Ve Velké Británii je dokonce sklenka whisky oficiálně doporučenou první pomocí v takové situaci. Používal se kdysi i u nás, i když ne v takto chutné formě; přípravek Ethylcoman byl určen k přímému nitrožilnímu podání. V léčbě hrozícího předčasného porodu byl velmi úspěšný, ale byl opuštěn pro nežádoucí účinky: léčené pacientky byly veselé, rozverné, prostě opilé. Proto byl nahrazen tzv. betamimetiky, která sice působí neblaze na srdeční svalovinu matky i plodu, ale provoz nemocničních oddělení není rušen opileckým zpěvem rizikově těhotných žen.

 

Blíží se Silvestr, bude se připíjet na nové století a tisíciletí, budou se přijímat dobrá předsevzetí. U někoho se možná budou týkat i toho, o čem jsme psali, a proto jsem chtěl na závěr připojit jakési motto, které by pomáhalo dobré předsevzetí uskutečňovat. Myšlenku, která by byla i vtipná a hodila se k silvestrovské rozvernosti. Hledal jsem v knihách a našel jsem jeden jediný citát, kterému jsem se opravdu od srdce zasmál, i když jeho autor jej anekdoticky určitě nemyslel.

 

„Je třeba, soudruzi, skoncovat s alkoholem!“ (J. V. Stalin)

 

Ale to už je zase o něčem jiném.

 

Na zdraví!

 

(Wellnes, 1999)

 

(Jeden z článků na moje oblíbené téma. Na němž navíc i po těch 15 letech není aktuální snad jedině zmínky o blížícím se mileniu).