Nelze, než se v úctě sklonit před plodností muže, říká ve své knize o antikoncepci její známý popularizátor Dr. J. Guillebaud. Ve varlatech vzniká každou vteřinu asi 1000 spermií. Při jediné ejakulaci se jich dostane do pohlavních orgánů ženy asi 300 miliónů. Kdyby z každé vzniklo miminko, přibylo by rázem tolik lidí, kolik je obyvatel USA. Není tedy divu, že této plodivosti se lidé odedávna pokoušeli postavit hráz, i když původně z pohnutek spíše osobních, nežli demografických.

 

Stará jako lidstvo samo

Jedna z prvních literárních zmínek o antikoncepci vypráví o biblickém Ónanovi, který "kdykoliv vcházel k ženě, vypouštěl semeno na zem, aby nezplodil potomka." Tedy coitus interruptus, přerušovaná soulož, nejprostší antikoncepční metoda. "Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé," pokračuje kniha Genesis, "proto jej usmrtil." (1. Mojž. 38,9). Příhoda je nejen svědectvím o tom, že průkopníci plánovaného rodičovství to mívali těžké, ale ilustruje i postoj oficiálních autorit potažmo veřejného mínění k těmto aktivitám. Přesto však snaha zabránit nechtěnému početí provázela lidstvo celými dějinami již nejméně od starověku. Takzvaný Petriho papyrus, napsaný v Egyptě kolem roku 1850 př. Kr., například doporučuje zavést do pochvy před souloží pastu z krokodýlího trusu. Pokud by to někomu připadalo nechutné, nabízejí jiné prameny z té doby další možnosti: trus sloní, volskou žluč, stromovou kůru nebo zelí. Starý arabský rukopis z 8. stol. n.l. doporučuje zabalit do bavlny nasáklé olivovým olejem pravé varle vlka a tento svérázný antikoncepční čípek zavádět před pohlavním stykem do pochvy. Jakkoliv takové metody vypadají bizarně, mohou mít racionální jádro, protože v řadě těchto podivně vyhlížejících substancí mohou být obsaženy látky, usmrcující spermie. Stejný princip je ostatně užíván dosud ve formě různých antikoncepčních krémů a čípků. Krokodýlí trus je v nich, pravda, nahrazen modernějšími substancemi.

Toto vše jsou takzvané bariérové metody. Jejich hlavní nevýhoda je nejen v nevelké spolehlivosti, ale hlavně v nutnosti více či méně složité manipulace na pohlavních orgánech těsně před aktem lásky. Tyto meze si uvědomili jistě lidé již dávno a proto hledali metody snadnější a trvalejší. Tak například ve staré Číně mělo ženě ochranu před početím na plných pět let zajistit spolknutí 24 živých pulců chycených na začátku jara. Nedělám si však iluze o spolehlivosti této metody a nedělal si je již ve 13. století ani učený dominikán a profesor pařížské univerzity Albert, později zvaný Veliký. Radí polykat raději živé včely. To už zkoušet nedoporučuji.

 

Zrození antikoncepčních tablet

Není třeba zdůrazňovat, že žádná z popsaných metod se neudržela do současné doby. Historie moderní antikoncepce se začíná psát až roku 1921, kdy si rakouský lékař Dr. Haberlandt povšiml, že výtažky ze zvířecích vaječníků zablokují uvolnění ženských zárodečných buněk. Z dnešního pohledu je mechanismus jasný: vaječníky obsahují hormony estrogen a progesteron, stejně jako moderní antikoncepční tabletky. K těm ale byla cesta ještě daleká. Výtažky ze zvířecích vaječníků se musely podávat injekčně (přírodní hormony se nevstřebávají z trávicího ústrojí) a navíc vyšly dost draho. K získání dávky pro jednu uživatelku na měsíc bylo zapotřebí vaječníků z 80 tisíc (!) prasnic. Naději přinesla až umělá syntéza ženského hormonu progesteronu, která se podařila americkému chemikovi Russelu Markerovi za použití výtažku z jisté mexické rostliny. Z téže suroviny pak vytvořili v r. 1951 jiní chemici norethisteron, hormon široce dodnes v gynekologii využívaný. Předpoklady tedy byly vytvořeny, látka se užívala v léčbě řady ženských chorob, ale stále se váhalo s jejím podáním zdravým lidem k zábraně početí. Těmi odvážnými, kteří se do toho pustili první, byli opět Američané, biologové Gregory Pincus a H. C. Chang s porodníkem Johnem Rockem. Jejich pokus na malé skupině dobrovolnic v Bostonu ukázal, že metoda je bezpečná, a tak se v r. 1956 mohlo přistoupit k prvnímu velkému testování na Portoriku, především díky tamějšímu mimořádně pokrokovému guvernérovi. Musely se sice ještě doladit hormonální dávky, ale již v r. 1960 Americký úřad pro potraviny a léčiva schválil výrobu prvního antikoncepčního přípravku zvaného Enavid-10. I když z dnešního pohledu obsahoval hormonů příliš mnoho (dávka estrogenu v jedné tabletě stačí dnešní uživatelce na pět dní a gestagenu dokonce na 20 dní), je letopočet 1960 rokem, kdy antikoncepční tablety, které dnes užívá v USA každá druhá žena, zahájily vítězné tažení světem.

 

Jak tableta brání početí

Princip hormonální antikoncepce je stejně jednoduchý jako je geniální: v tabletách se podávají tytéž hormony a ve stejném množství, jako by normálních okolností měly tvořit vaječníky. Ty se tak stanou v těle vlastně dočasně zbytečnými. Centrum v mezimozku, které řídí jejich činnost, není schopno rozpoznat, že se jedná o hormony z tablet, a protože se domnívá, že vaječníky již svůj úkol splnily, jednoduše je "vypne" (přesněji: zastaví výdej řídících hormonů. tzv. gonadotropinů). Jedná se o prostý mechanismus zpětné vazby. Stejně převezete splachovač na toaletě, když vzepřete klacík pod plovák tak, aby nemohl při vypuštění vody klesnout. Zmatený mechanismus pak do nádržky - byť prázdné - další vodu nenapustí. Tento princip se za čtyři desetiletí existence antikoncepční pilulky nezměnil ani trochu. Neznamená to ovšem, že by se jednalo o metodu zastaralou. Vyvíjela se dál, takže současné tablety mají s tehdejšími asi tolik společného, jako vůz Präsident z roku 1905 automobilky Laurin & Klement s posledním modelem Ferrari: ačkoliv oba se pohybují díky témuž principu spalovacího motoru, jejich vlastnosti a možnosti se podstatně liší.

 

Protože ve vaječníku vznikají hormony dvojího typu, musí i v tabletách být dvě aktivní substance. První skupinou vaječníkových působků jsou estrogeny. Přípona "-geny" pochází od řeckého gennaió = tvořím. Estro-geny působí estrus neboli říji v říši zvířecí, u ženy pak připravují organismus pro otěhotnění a vůbec jsou to ony, které dělají ženu ženou. Druhá skupina hormonů, které ale vaječník vyrábí zhruba jen poslední dva týdny menstruačního cyklu, se jmenují gestageny. Chystají dělohu pro přijetí oplodněného vajíčka a umožňují vývoj těhotenství (gestace). Oba druhy obsahují antikoncepční tablety. Estrogen je hlavním nositelem antikoncepčního efektu, to je onen pomyslný "klacík", který nedovolí poklesnout stejně pomyslnému plováku a tak zmate celý ženský plodivý cyklus. Gestagen (uměle vyráběné formy se označují někdy i jako progestiny) sice není tak zásadní v procesu zábrany početí, ale jednak zabezpečuje pravidelný menstruační cyklus, a hlavně zamezuje nežádoucím účinkům samotného estrogenu.

 

"Přirozený" a "nepřirozený" vzorec reprodukčního života

Antikoncepci, a zejména pak hormonální, provází od počátku nedůvěra, ba nevraživost laiků a lékařů. Dílem jde opravdu o obavy z možného poškození zdraví, dílem o odpor k antikoncepci z jiných důvodů, zejména morálních a náboženských. I ti, kteří jinak výsledkům vědeckého zkoumání věří, mívají ale proti hormonální antikoncepci zásadní námitku: polykat každý den nějaké průmyslově vyráběné chemikálie je nepřirozené, je to proti přírodě. V dnešní době, která svou záchranu vidí v návratu k přirozenému životnímu stylu, je to námitka věru vážná. Oprávněná ale není, i když na první pohled zní velmi logicky.. Abychom si to vysvětlili, musíme se ponořit do dávné historie lidstva. Nezačneme starými Římany, ale přímo hrdiny Štorchových románů, paleolitickými lovci, prohánějícími srstnaté tlustokožce v okolí Dolních Věstonic. Představme si, jak vypadal život tehdejší ženy v době, kdy více než ženou byla ještě samicí druhu Homo sapiens. Pohlavně dospívala pozdě, nejdříve v 17 letech (za to mohl nedostatek potravin, nástup menstruace souvisí s energetickou bilancí), v jarém věku otěhotněla, po porodu kojila minimálně do tří let (jiné mléko nebylo k dispozici), a jakmile se po odstavení potomka dostavila menstruace, byla zakrátko těhotná znovu. A tak to šlo až do přechodu (pokud se ho vůbec dožila). Byla tedy pro ni menstruace, tento nejobvyklejší jev v životě současné ženy, zážitkem zcela nevšedním a vaječníky se probouzely ze spánku jen na krátkou dobu mezi koncem jednoho kojení a začátkem příštího těhotenství, které je opět utlumilo. Ano, takové je skutečně přirozené chování (říkáme přirozený reprodukční vzorec života) ženy. Podívejme se, jak je na tom žena moderní. Menstruace přijde průměrně ve 13 letech, první těhotenství kolem 25. roku, kojí zřídka déle než šest měsíců. Potom snad ještě jedno dítě a pak až do padesátky ji čekají už jen a jen menstruace, jedna za druhou. Spočítejte si to: jedná se asi o 400 menstruačních cyklů za život. Čtyřistakrát vznikne na vaječníku drobná dvoucentimetrová cysta (tzv. folikul), čtyřistakrát praskne, přetvoří se ve žluté tělísko a pak zanikne, čtyřistakrát odumře a znovu naroste děložní sliznice; jsou to všechno velmi dramatické změny. S takovým režimem ale evoluce nepočítala, k tomu ženské pohlavní orgány, jež se od dob lovců mamutů nijak nezměnily, vůbec nejsou uzpůsobeny. A také jim to ani trochu nesvědčí. Daň, kterou za to zaplatí moderní ženy, je neradostná: vysoký výskyt rakoviny vaječníku a dělohy, děložních myomů, endometriózy i různých menstruačních a předmenstruačních problémů. Choroby, které se prakticky neobjevují v populacích primitivních národů. Důvod je prostý: jejich ženy stráví mnohem větší část života v „jiném stavu“, než je běžné dnes.

 

Řešení je v tabletách

Jaké je ale východisko pro moderní ženu, která si rozhodně nemíní pořídit desetičlennou rodinu? I když to vypadá paradoxně, řešení poskytuje právě hormonální antikoncepce. Vytváří totiž v organismu stav, který je velmi podobný těhotenství, alespoň pokud jde o funkční režim pohlavních orgánů. Podvěsek mozkový nevytváří řídící hormony (gonadotropiny), vaječníky jsou utlumeny, buňky děložní sliznice se množí mnohem méně než v přirozených cyklech. Hormonální hladiny neprodělávají výrazné cyklické změny, které jsou často příčinou tzv. premenstruálního syndromu, různorodých a nepříjemných potíží, které se často vyskytují v druhé polovině cyklu zejména u žen po třicítce.

Stejně jako těhotenství mají i antikoncepční tablety ochranný účinek proti uvedeným chorobám, nejvýraznější právě pokud jde o ty nejzákeřnější: zhoubné nádory. Žena, která je alespoň jeden rok pravidelně bere, má riziko těchto druhů rakoviny sníženo na polovinu! Ochranný účinek se zvyšuje s dobou užívání a přetrvává ještě asi 20 let po jeho ukončení. Vzhledem k tomu, že rakovina děložní sliznice je u nás nejčastější malignitou pohlavních orgánů, nejsou to čísla zanedbatelná. Odhaduje se, že jen v USA zabrání "anti-baby pills" asi devíti tisícům případů rakoviny dělohy za rok. (Tam je ovšem bere skoro 50% žen v plodném věku.) A to nehovořím ani o zánětech genitálu, jehož riziko je u uživatelek antikoncepce sotva třetinové proti ostatním. Proč? Děložní hrdlo je v plodných dnech pootevřené, aby do dělohy mohly proniknout spermie. Kam mohou spermie, tam mohou i bakterie. Při užívání tablet je - stejně jako v těhotenství - uzavřeno neprostupnou hlenovou zátkou (je to logické: těhotná žena už žádné spermie v děloze nepotřebuje.)

 

Závěr může být tedy překvapující: důvodů pro užívání antikoncepčních tablet je mnohem více, než je pouhá ochrana proti nežádoucí graviditě. A paradoxem je, že ta žena, která antikoncepci neužívá a riskuje nechtěné těhotenství v přesvědčení, že žije „přirozeně", může být mnohem vzdálenější ideálu přirozenosti než ta, která „do sebe cpe nějaké chemické svinstvo." Změna životního stylu v moderní době s sebou přináší velmi komplikované vazby, které nemusí být zřejmé na první pohled.

 

Ne všechno je příroda, co je vypadá zeleně. A naopak.

 

(vyšlo v časopise Wellnes v roce 2001)