Mužská plodnost je až děsivá. Ve varlatech vzniká každou vteřinu, ve dne i v noci, asi 1000 spermií, při jediné ejakulaci se jich do pohlavních orgánů ženy dostává asi 300 miliónů. Kdyby z každé vzniklo miminko, přibylo by najednou víc lidí, než kolik jich žilo v celém bývalém SSSR. Takové strašlivé plodivosti se lidé odedávna pokoušeli postavit hráz.

 

   Původně to ovšem bylo z pohnutek spíše osobních, než demografických. Příkladem může být biblický Onan, který "kdykoliv vcházel k ženě, vypouštěl semeno na zem, aby nezplodil potomka". "Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé," pokračuje kniha Genesis, "proto jej usmrtil." (1. Mojž. 38,9). Příhoda je nejen svědectvím o tom, že to průkopníci plánovaného rodičovství mívali těžké, ilustruje i postoj tehdejších oficiálních autorit k podobným aktivitám. Není divu; společnost potřebovala pracovní síly a vládci vojáky. Vysokou porodnost vyvažovala stejně vysoká úmrtnost a populační exploze tehdy ještě nikomu vrásky nedělala. Před antikoncepčními praktikami se spíše varovalo. Ještě v r. 1878 tvrdil Dr. Routh ve svém projevu před Britskou lékařskou společností, že "sexuální fradulence" (jak byla antikoncepce nazývána), zejména pak užívání kondomu (!), působí řadu vážných chorob, jako je rakovina, poruchy srdeční činnosti, úpadek duševních schopností, ztrátu paměti a nakonec všeobecný nervový rozpad s šílenstvím, vedoucím k sebevraždě. Mimochodem, jakkoliv nám to připadá směšné, v tomto duchu pohlížejí na moderní antikoncepci i mnozí současní "odborníci", ačkoliv se často zaštiťují na pohled vědeckými argumenty.

 

   Celospolečenský pohled na antikoncepci dostal jinou dimenzi až v tomto století. V padesátých letech si svět pod dojmem dávného zjištění Thomase R. Malthuse, že jestliže zdroje potravin ve světě rostou aritmetickou řadou, pak počet obyvatelstva roste řadou geometrickou, uvědomil nebezpečí populační exploze a přelidnění. Rázem se na kontrolu porodnosti přestalo nahlížet jako na záležitost osobní, stala se z ní záležitost s přímo celosvětovým významem. Okřídlené tvrzení, že každou vteřinu se rodí nový člověk dostalo zlověstně varovný přídech. Mimochodem, není to pravda, těcho nově narozených za vteřinu je více. Přesněji: každých 10 vteřin se narodí 46 dětí, 17 lidí zemře. Bilance: na světě přibylo za 10 sekund 29 osob. Každé 4 dny milión. Přitom už teď dvě třetiny světové populace žijí v nevyhovujících podmínkách z hlediska výživy, bydlení ... Někdo může namítnout, že jde o problém třetího světa, protože obyvatelstvo vyspělých zemí přibývá mnohem pomaleji. Je to sice pravda, ale - řečeno poněkud drsně - novorozenci vyspělých zemí jsou světu zase mnohem "nebezpečnější". Každý nový člověk v rozvinuté zemi totiž představuje asi třiceti až čtyřicetinásobně větší zátěž pro Zemi z hlediska znečištění prostředí, nároku na energii, potraviny a podobně, než narodí-li se tento jedinec dejme tomu v Ugandě. To však jen tak na dokreslení, abychom věděli, proč je plánované rodičovství předmětem velikého zájmu mezinárodních organizací. Většina z nás při uvažování o antikoncepci nemá ovšem na paměti hrozbu globální světové katastrofy, snaží se odvrátit populační explozi tak nejvýše ve své rodině. Jsou tedy naše pohnutky bližší biblickému Ónanovi.

 

   Zmíněný biblický hrdina je tedy legendárním vynálezcem nejprostší antikoncepční metody, zvané přerušovaná soulož. Již ve starověku se však lidé snažili vymyslet něco onačejšího. Takzvaný Petriho papyrus, napsaný v Egyptě kolem roku 1850 př. Kr. doporučuje zavést před souloží do pochvy pastu vyrobenou z krokodýlího trusu.

 

   Pokud by to někomu připadalo poněkud nechutné, nabízejí jiné prameny trus sloní, popřípadně volskou žluč, stromovou smůlu nebo zelí. Staří arabští učenci zase doporučovali vzít pravé varle vlka, obalit bavlnou nasáknutou olivovým olejem a tento svérázný antikoncepční čípek zavádět před pohlavním stykem do pochvy. Jakkoliv takové metody vypadají velmi bizarně, mohou mít racionální jádro, neboť v řadě těchto podivně vyhlížejících substancí mohou být obsaženy látky, usmrcující spermie. Vždyť stejný princip je v antikoncepci využíván dosud a antikoncepční krém Delfen je jejich mladším bratříčkem. Ne, nebojte se, krokodýlí trus v něm není. Hubení spermií obstarává 9-nonoxynol, který navíc působí desinfekčně. Vlčí varle zase našlo své pokračovatele v různých pesarech.

 

   Již ve starověku si ale lidé uvědomili meze těchto tzv. bariérových metod: nutnost rušivé a nepříjemné manipulace v pohlavních orgánech těsně před stykem. Proto hledali i jiné metody, snadněji použitelné. Tak například ve starověké Číně mělo ochranu před početím ženy na plných pět let zajistit spolknutí 24 živých pulců, chycených v předjaří. O spolehlivosti si nedělám iluze a nedělal si je již ve 13. století profesor pařížské univerzity a filosof Albert, zvaný později Veliký, který za spolehlivější považuje polykání živých včel. (A pak mi něco povídejte o nežádoucích účincích dnešní antikoncepce!).

 

   Nemusím podotýkat, že žádná z těchto metod nedoznala většího rozšíření a neudržela se do současnosti. Historie moderní antikoncepce se začíná psát až roku 1921, kdy si Rakušan Dr. Haberlandt povšiml, že výtažky z vaječníků těhotných zvířat mohou být použity jako antikoncpece, protože blokují uvolnění zárodečných buněk z vaejčníku. Z dnešního pohledu je mechanismus jasný: vaječníky obsahují hormony estrogen a progesteron, stejně jako novodobé antikoncepční pilulky. Jenže výtažky z vaječníků nebyly vhodné k širokému použití. Jednak je bylo nutno podávat injekčně (přirozené hormony se z trávicího ústrojí nevstřebají) a navíc vyšly dost draho. K získání pouhých 12 mg estrogenu, dávky tak pro jednu uživatelku, bylo zapotřebí vaječníků z 80 000 (!) prasnic. Naději přinesla až umělá syntéza ženského hormonu, progesteronu, která se podařila poněkud excentrickému americkému chemikovi Russelovi Markerovi z výtažku z jisté mexické rostliny. A z téže suroviny vytvořili v r. 1951 jiní američtí vědci norethisteron, progestin dodnes široce využívaný v gynekologii. Předpoklady byly vytvořeny, látka se užívala v léčbě řady ženských nemocí, ale stále se váhalo s jejich podáním zdravým lidem jako antikoncepce. Těmi odvážnými, kteří se o to pokusili, byli biologové Gregory Pincus a H.C. Chang s porodníkem Johnem Rockem. Jejich pokus na malé skupině dobrovolnic v Bostonu ukázal, že metoda je použitelná v r. 1956 se přistoupilo k prvnímu velkému pokusu na Portoriku, především díky tamnějšímu mimořádně pokrokovému guvernérovi. Bylo sice třeba ještě doladit hormonální dávky, ale již v r. 1960 Americký úřad pro potraviny a léčiva schválil do výroby první antikoncepční tabletku nazvanou Enavid-10. I když z dnešního pohledu obsahovala hormonů příliš mnoho (dávka estrogenu v jedné tabletě stačí dnešní uživatelce na pět dní, progestinu dokonce na 20 dní!), je letopočet 1960 rokem, kdy antikoncepční tablety, které dnes v USA užívá každá druhá žena, zahájily své vítězné tažení světem.