Mužská plodnost a neplodnost

Známý popularizátor antikoncepce John Guillebaud konstatuje v jedné ze svých knih, že lidská

plodnost je až děsivá, protože při jediném pohlavním styku muž vyprodukuje asi 300 000 000 spermií. Kdyby z každé z nich vznikla lidská bytost, přibylo by v tomto jediném okamžiku na Zemi tolik lidí, kolik jich dnes žije na celém severoamerickém kontinentu. Určitě to byla pravda v době, kdy J. Guillebaud psal svou knihu. Dnes se objevují vážné obavy, že by tomu tak nemuselo být vždycky. Možná, že někoho napadne, proč takové hýření samčím genetickým materiálem. Není to ostatně jen případ člověka. Příroda stejným způsobem plýtvá mužskými zárodečnými buňkami i u jiných živočišných druhů. Důvodem je velmi trnitá cesta, která čeká samčí gamety (odborný název pro pohlavní buňky) k místu jejich určení, a zdaleka ne všechny jej dosáhnou. Již při samém pohlavním aktu se spermie dostávají do velmi nehostinného (pro ně) prostředí ženské pochvy. Odtud musí uniknout do děložní dutiny, do cesty se jim ale postaví hlenová zátka v děložním hrdle s hradbou nepřátelsky naladěných imunitních buněk. Projde asi jedna z každé tisícovky. Boje na život a na smrt však zdaleka to není konec, protože právě teď se startuje závod o vajíčko. Jsou tací, kteří soudí, že to vše má hluboký biologický smysl, že je to darwinovská evoluce v malém; vajíčka dosáhne ta nejrychlejší, nejodolnější, zkrátka nejlepší buňka, která dá základ novému jedinci.

Rok 2040 – konec civilizace?

To vše jsou důvody, proč samčí organismus tvoří zárodečné buňky v tak zdánlivě nesmyslnémnadbytku. Normální muž má v 1 ml spermatu 60- 80 miliónů spermií. Počet může být i menší, ale pak je zplození potomka z každého pohlavního aktu pochopitelně méně pravděpodobné. Když je spermií pod 20 miliónů v 1 ml je pravděpodobné opravdu málo a pod 5 miliónů je skoro vyloučené. 

Celá řada parametrů lidského organismu vykazuje tzv. sekulární trend. To znamená nějaký vývojový směr v průběhu mnoha let. Tak například se zvyšuje lidská postava, u dívek se snižuje věk první menstruace atd. Sekulární trend vykazuje i počet spermií, bohužel trend nepříliš radostný. Podle studie v roce 1938 měl průměrný muž ve vyspělých zemích 120 mil. spermií v 1 mililitru ejakulátu. Studie z r. 1952 zjišťuje již jen 73,4 mil./ml (to je těch 60-80 mil./ml považovaných dnes za normu), ale průzkum z roku 1972 nachází v průměru již jen 54,4 mil./ml. Tyto údaje  umožňují sestrojit křivku, podle které klesá plodnost mužů v rozvinutých západních zemích a odhadnout její vývoj do budoucnosti. Dolní hranice plodnosti, tedy 20 miliónů/ml, by tak mělo být dosaženo někdy mezi roky 2010 – 2040. Není to radostná perspektiva a podněcuje k řadě katastrofických úvah o konci naší civilizace…

Hlavní viník – hormony kolem nás

Jaké mohou být příčiny takového neradostného vývoje? Uvažuje se o možném účinku jedovatých látek v zevním prostředí, zejména tzv. těžkých kovů. Tkáň varlete je jedna z nejproduktivnějších v lidském organismu s velmi rychlou látkovou výměnou, a jako taková toxické látky přímo přitahuje. Uvažuje se i o úloze imunitního systému, který je při současném znečištění prostředí velmi zatěžován. Stoupající výskyt alergií je toho důkazem, ale projevy mohou být i jiné, například tzv. autoimunitní onemocnění, při kterém jsou produkovány protilátky proti vlastnímu organismu. Varle pak bývá často cílem takového špatně nasměrovaného útoku. Nejvýznamnější jsou ale pravděpodobně látky s hormonálním účinkem, kterých je v našem okolí stále více a více. Plodnosti vadí zejména ty, které mají účinek ženských pohlavních hormonů (estrogenů), a těch je až až. Nejznámější jsou polychlorované bifenyly, některé insekticidy (např. DDT), ale i estrogeny rostlinného původu, zvané fytoestrogeny. Těch je nejvíce v dnes velmi propagovaných sojových produktech. Význam může mít i konzumace mléka, které je v moderních velkovýrobnách získáváno i od březích krav a obsahuje velké množství samičího hormonu estronsulfátu. Některé složité funkční vztahy v organismu se formují pouze v určitém období vývoje, a pokud se ustaví špatně, nedá se to již později napravit. Říká se tomu imprinting a platí to i pro vztahy mezi pohlavními orgány a jejich řídícími centry v mozku. U některých pokusných hlodavců je to období těsně po narození. Když podáme novorozenému potkanovi určitý sexuální hormon, bude až do smrti neplodný. Samička bude mít narušen pohlavní cyklus, sameček nebude tvořit spermie. U člověka spadá toto kritické období do doby ještě nitroděložního života, konkrétně někdy mezi 14. a 25. týden těhotenství. Jestliže se v té době setká těhotná žena s určitou hormonální látkou, může být její plod navždy poškozen, stejně jako ten malý potkánek. Děvče bude mít problémy s menstruačním cyklem, chlapeček bude mít narušenou tvorbu spermií. V 70. letech, kdy většina dnešních potenciálních otců prožívala šťastné období nitroděložního života, se proti hmyzu užívalo hojně DDT. Dnes je, pravda, i u nás zakázané. Ale je dost a dost látek jiných, které zakázané nejsou.

Vitamín E nebo kominík?

Nedávno jsem četl článek známého pražského sexuologa Dr. Ivo Procházky, kde pokles mužské plodnosti popírá. Rád bych mu věřil. Faktem zůstává, že v dobách svých vysokoškolských studií jsem se učil, že neplodnost rodičovského páru je jen asi ve 10 - 20% případů způsobena poruchou plodnost muže. V r. 1993 píše doc. Mardešič v časopise Česká gynekologie, že snížená plodnost na straně muže stojí za neplodností páru v 38%. Zvláštní statistiku jsem si nedělal, ale z vlastní praxe se mi zdá, že dnes se toto číslo blíží téměř 50 procentům. Mužská neplodnost se dříve léčila různě. Užívaly se vitamíny, různé mužské i ženské hormony i jiné látky. Výsledek byl obvykle nepřesvědčivý. Sexuologové a andrologové (lékaři zabývající se mužskými pohlavními funkcemi) si výsledky léčby na odborných kongresech pochvalovali, zatímco gynekologové se jim smáli, že za jejich léčebnými úspěchy stojí spíše soused nebo kominík. Těžko soudit. Fakt je, že jedna francouzská studie z r. 1995 zjistila, že asi 10% dětí počatých přirozeným způsobem není geneticky dítětem toho muže, který oficiálně figuruje jako jejich otec. Kdo by vinil Francouze z mravní pokleslosti, tomu prozradím, že k podobným výsledkům (11% kukaččích dětí) došla i jedna studie provedená začátkem 80. let na Slovensku. Tím nechci popírat význam farmakologické léčby. Je prokázáno, že např. 400 mg vitaminu E denně, stejně jako 100 mg organického selénu zlepšuje významně pohyblivost spermií. Obě tyto látky (a mnohé jiné) mají jedno společné: jsou to tzv. antioxidanty, o kterých se teď hodně píše. Brání oxidačním procesům v organismu, tedy těm, které se dnes obviňují z většiny chorob, včetně infarktua rakoviny.

Asistovaná reprodukce – jediné účinné řešení

Farmakologická léčba si ovšem neporadí s těžšími poruchami. Ty jsou dnes jednoznačně doménou metod takzvané asistované reprodukce. Jde o postupy, kdy oplodňovací aktivitě spermie jakým způsobem pomůže lékař. Nejjednodušší formou je intrauterinní inseminace (IUI). Spočívá v tom, že se spermiím trochu zkrátí cesta k vajíčku tím způsobem, že se vstříknou hadičkou přímo do děložní dutiny, Odpadají tedy ztráty oněch 999 promile v pochvě a děložním hrdle. Když se to udělá přesně v den ovulace, t.j. období maximální plodnosti ženy, je otěhotnění podstatně pravděpodobnější. Úspěšnost se udává ale nejvýše 20%. Není to mnoho a je to proto, že se toho od ubohých spermií chce pořád ještě dost. Metoda je tedy použitelná u poměrně lehkých poruch mužské plodnosti.

Mnohem účinnější je metoda jiná, zvaná IVF/ET (zkratka anglického „in-vitro fertilisation and embryo transfer, v překladu doslova „oplodnění ve skle a přenos zárodku“). Ženská zárodečná buňka je při tomto postupu úplně vyjmuta z těla ženy a je naservírována spermiím až takříkajíc pod nos. Je to ono populární oplodnění „ve zkumavce“, i když po pravdě řečeno nejde o zkumavku, protože se oplodnění provádí na speciálních mělkých tzv. Petriho miskách. Navzdory anglickému pojmenováni tam dokonce ani to sklo nevystupuje; misky se užívají nyní výhradně plastové a jsou na jedno použití. Tato metoda umetá spermiím cestičku už velmi podstatně, proto jich stačí jen asi 1 milión na mililitr spermatu. Ale stává se, že mužských zárodečných buněk je ještě méně, nebo jsou nepohyblivé. Pak nastupuje metoda zvaná ICSI (Intra-Cytoplasmic Sperm Injection). Její popis už laikovi začíná znít jako scéna ze sci-fi románu. Spermie se chytí, uštípne se jí ocásek a hlavička s genetickým materiálem se nasaje do zvláště tenké ostré kapiláry. Ta se pak vbodne do vajíčka a hlavička spermie se vstříkne dovnitř. Když si představíte, že toto vše se děje v rozměrech řádu tisícin milimetru, zní to neuvěřitelně. Přesto je to metoda dnes zcela rutinně a běžné užívaná. Zdravotní pojišťovny se k ní staví ovšem velmi macešsky a málo plodným mužům nezbývá než svou plodnost dohnat několika (asi sedmi) tisícovkami navíc. Ztraceni nejsou ale ani ti muži, jejichž sperma vůbec žádné zárodečné buňky neobsahuje! V takovém případě se totiž dají získat punkcí nadvarlete (metoda se jmenuje MESA, Microsurgical Epididymal Sperm Aspiration), a nebo – když ani v nadvarleti nejsou – lze odejmout část tkáně vlastního varlete a pod mikroskopem v ní najít spermie, nebo aspoň jejich vývojové předstupně (v odborné literatuře se tomu říká TESE, TEsticular Sperm Extraction)...

„Současná věda vymazala z lékařského slovníku pojem mužské neplodnosti,“ slyšel jsem nedávno na jakési vědecké konferenci o asistované reprodukci. „Dárcovství spermatu patří minulosti!“ Do jisté míry je to pravda. Ale každá mince má dvě strany a ozývají se i varovné hlasy. Všechny tyto metody totiž vylučují tu přirozenou soutěž spermií, o které se psalo na začátku. Nový člověk není počat z té nejrychlejší a nejzdatnější spermie, ale z té, kterou náhodně vybrala a odchytila laborantka. Důsledky pro budoucí generaci si nikdo netroufá zodpovědně odhadnout. Navíc synové otců, kteří by zanormálních okolností dítě nikdy počít nemohli, rovněž plodností vynikat asi nebudou. To vše může mít velmi neblahý vývoj na další osud lidského rodu a postupně by se mohla naplnit vize, kterounastínil Aldous Huxley ve své Zkáze civilizace. V jeho knize lidé  ztratili schopnost počít přirozeně a dětivznikají výhradně uměle ve specializovaných velkopěstírnách...

Asistovaná reprodukce je velikým pokrokem a přináší možnost mít vlastní děti i mužům s těžkými poruchami plodnosti. Před jejími postupy nelze než stát v němém úžasu a obdivu k lidem, kteří je vyvinuli. Ale popravdě řečeno, z čistě biologického hlediska by pro lidský druh byli lepším řešením přece jen ti sousedi a kominíci (nebo morálně přijatelnější oplodnění anonymním dárcovským spermatem).